Technické detaily NS Pohádková stezka Bobrstezka
Na každé informační ceduli najdete také mapu naučné stezky s označením, které stanoviště jste právě navštívili. Témata naučných cedulí jsou věnována místní krajině a životu v lese i v řece. Tematicky je stezka laděna pohádkově, ale potěšení i poučení na ní naleznou i dospělí.
Dolní konec
– vstupní brána
ČLOVĚK KRÁČÍ KRAJINOU
…a kam jeho noha vstoupí, krajina se mění.
Pohádková stezka začíná a/nebo končí „Dolní bránou“ v údolí říčky Bobravy. Součástí dolní brány je první (pro opačný směr poslední) „pohádkový informační panel“ se souhrnnými informacemi o naučné stezce, které navodí pohádkovou atmosféru a připraví návštěvníky na vnímání imaginárních prožitků.
Louka kam chodí tančit víly
ZÁZRAK ZROZENÍ
…všichni fungujeme na energii ze slunce.
První zastavení je u „Louky kam chodí tančit víly“. Na louce je umístěno akátové „sousoší tančících víl“ a 2 pohádkové mosty.
Víla Amálka se narodila z mlhy, podívala se do studánky a zjistila, že je moc hezká a bylo jí veselo. S touto zážitkem nabytou lehkostí proskáčeme po „nášlapech z akátové kulatiny“ do Zápotočí přes potok, který je po většinu roku vyschlý, čímž prověří naše imaginativní schopnosti. Zápotočí, které jak začínáte tušit, ale dojde vám to později, leží za devatero horami. Zpátky se protančíme přes „taneční parket“ a pak opět honem přes potok po „akátových kládách“ v období toužebně očekávaných dešťů lehce zaplavovaných vodou. Horní srovnaná strana klád je opatřena protiskluzovými zářezy motorovou pilou. Došli jsme k „mostu Devatery hory“ a teď můžeme být trochu zmateni – na které straně neexistujícího potoka leží devatery hory? Na tuto otázku si ovšem lehce odpovíme, pokud si uvědomíme, kde jsme doma. Odnášíme si sebou vědomí, že cesta za devatery hory je reálná a můžeme se tam kdykoli vrátit, zůstat, zmizet (a být zmizelý) jak dlouho a kolikrát nám bude libo.
Odpočinková lavička
VALÍCÍ SE KÁMEN
Na začátku byla SKÁLA …
Druhé zastavení – odpočinková lavička, na které je vhodné se zamyslet nad meditativními schopnostmi Šípkové Růženky. Zde ale číhá velké nebezpečí – POZOR!!! – NE U S N Ě T E Z Z Z
Potok modrých kamenů a kamenožrout
JAKO ŘEKY PROUD
Když se v mracích sejde hodně kapiček, začínají být těžké – prší.
Třetí zastavení je „u zkamenělého potoka“, který na rozdíl od neexistujícího můžeme vidět, můžeme si osahat modrou zkamenělou vodu, kterou sem možná v kyblíčcích nanosili skřítci z Želešického kamenolomu, pokud, a to je velice pravděpodobné z mnoha důvodů, tomu nebylo úplně jinak. Na břehu zkamenělého potoka se velice daří „Kamenožroutům“ a jednoho tady můžeme vidět. Lehce se nás dotkne závan reality náznakem zpracování kamene do pravoúhlého tvaru, a tak honem na most pokochat se pohledem na tok průzračné vody zkamenělé do temné tajemně neprůhledné modři až se hlava zatočí.
Pavoučí sítě a lavičkostoly
KDYŽ SE STMÍVÁ…
…ožívají v přírodě jiní obyvatelé, než jaké známe z denní doby. A shánějí si potravu.
Čtvrté zastavení je v lesíku protkaném hrůzostrašnýma tajuplnýma pavučinama, které nás statečné ovšem zastrašit nemohou, naopak nás inspirují k prolézání, polehávání, a tak je zde vlastně nejpříhodnější chvíle se nabaštit, napít, posvačit, setnout nepříteli hlavu, odpustit mu a dát napít živé vody a s novými silami společně vyrazit vzhůru za dalším dobrodružstvím.
Tři vlasy děda Vševěda a broučci za trnkovým keřem
OD ZROZENÍ KE SMRTI
Děd Vševěd večer uléhal jako stařec a ráno se probouzel jako dítě, den co den, pořád dokola.
Páté zastavení nás čeká za trnkovým keřem. Tady žijí broučci, berušky a prostudovat tady můžeme Tři vlasy děda Vševěda – „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství. A já mu dávám, aby ze všech šťastně vyvázl a byl dlouho živ. A já mu dávám za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který…“
Dendrofon mezi stromy a mravenečci
JAK ZVONÍ A VONÍ LES
Zavřete oči a poslouchejte…
Šesté zastavení – „daleko ještě, až co jsou tropické deště“ tak si na ně počkáme, zahrajeme si nějaké orientální melodie na dendrofon a prolezeme mravenci tam a zase zpátky…
Horní konec – vstupní brána
ČLOVĚK KRÁČÍ KRAJINOU
…a kam jeho noha vstoupí, krajina se mění.
U „Horní brány“ s „pohádkovým informačním panelem souhrnným“ si zavzpomínáme na vše neuvěřitelné, co se stalo pravdou.
načítám mapu - prosím čekejte...